Informace o nás

Na začátku vlastně ani žádná romantika nebyla. Prostě jsem chtěla nějakého psa a vybírala jsem mezi bobtailem a briardem, protože se mi obě tato plemena líbila. Nakonec zvítězil briard a to díky celkem kurioznímu důvodu - měla jsem k dispozici již tenkrát poměrně starý atlas plemen psů a briard na fotografii se mi nezdál až tak moc chlupatý. Proto zvítězil. Dnes se nad tím akorát tak můžu pousmát, náš Ferda měl chlupy až na zem. Co k tomu dodat?

Ale zpět k začátkům.

Jako člověk světa znalý jsem popadla nejnovější číslo Pes přítel člověka, vzala do ruky telefon a hledala v inzerátech. První, komu jsem tenkrát volala, byli manželé Schreiberovi, majitelé chovatelské stanice Z Oříšků. Krytá znělo zajímavě, z inzerátu na mě pomrkávala francouzská jména. Jak mi ale hned manželé Schreiberovi sdělili, jejich fena nezabřezla. Stejně jako to dnes dělávám já, když mi někdo zavolá, že by chtěl štěně a já zrovna žádná nemám, se mi snažili pomoci. Jejich první otázka zněla, zda chci plavé, nebo černé štěně - já na to, že je to celkem jedno. Oni ale trvali na tom, že to jedno není a ať se rozhodnu. Pamětliva slov kamarádky, která hlásala, že černí briardi jsou nejkrásnější psi na světě (podotýkám, že v životě viděla jen jednoho, a to černou fenu Henriettu od Řezného potoka paní Ludmily Čadové), jsem se rozhodla pro černou fenku. A od těch dob se to se mnou táhne. Dostala jsem kontakt na paní Dittu Slezákovou, majitelku chovatelské stanice Attid, jejíž fena Citty Valašský Triumf měla tenkrát čtyřtýdenní štěňata. Shodou náhod měla tenkrát ve vrhu dvě feny, plavou a černou a šest pejsků. Plavá byla beztak již zadaná, a tak jsem zvolila černou a že se na ni přijedu podívat. V Horoměřicích se na mě vyhrnulo osm chlupatých medvídků. Hned jsem popadla vytouženou fenu a znalecky jsem jí prohlížela paspárky. Dnes již samozřejmě vím, že štěňata s nevyhovujícími drápy se buď nenechávají, nebo jsou od začátku nestandardní, ale tenkrát jsem si připadala jako obrovský odborník. A taky zuby. Malá černá kulička splňovala moje očekávání a tak jsme složili zálohu a těšili se na štěňátko.

Malá Cussy k nám dorazila 25.6.1992 a byla to od začátku pěkná rošťanda. Poté, co vyrostla do výstavního věku, jsem s ní chtěla začít jezdit po výstavách, ale jaksi to nešlo. Suzi se drbala a drbala a měla zdravotní problémy (a žádnou srst). Nakonec se diagnozou zjistilo, že je alergická na domácí roztoče. Našli jsme pro ni vyhovující krmení, počkali, až se dá do kupy, a s ročním zpožděním jsme na ty výstavy nakonec vyrazili. A snažila jsem se Suzi i cvičit. Podařilo se nám složit tři zkoušky z výkonu, že toho nebylo víc, přisuzuji spíš svým neschopnostem. Poté Suzi splnila podmínky pro přiznání titulu Český šampion a my jsme se rozhodli pro štěňátka. Nechali jsme si poradit a na krytí jsme se vydali do Belgie do chovatelské stanice "of the Gloaming" Leony a Paula Vajnwinsberghových za černým krasavcem Nindjou. Ten se i stal otcem našeho vrhu A. Po porodu však Suzi onemocněla zánětem dělohy a už nikdy se nepovedlo ji úspěšně nakrýt.

Z tohoto vrhu jsme si ponechali fenku Albu a pejska Aleka. Bohužel příroda tomu chtěla jinak, z Aleka se nestal chovný pes a Albínka nakonec působila v polské chovatelské stanici Varieté.

Mezitím jsme se seznámili s jinými belgickými chovateli, Wouters-Goormans a shodou šťastných náhos se začátkem ledna 1998 u nás ocitl tenkrát jako liška zrzavý Verdih. Díky jeho výstavním kvalitám jsme se stali celkem dost známými v briardím světě. Bohužel Verdih nemohl mít štěňata a tak jediné, co nám po něm zbylo, jsou jeho poháry a fotografie.

Matkou našeho B vrhu se stala sestra Alby a Aleka, Andy Black Suzan. Jejím štěňatům Brandymu a Belindě se na výstavách celkem dařilo, Brandy získal titul Slovenský šampion krásy, se stal chovným psem a nakryl několik fen v Německu, Belinda se stala matkou našeho vrhu C.

V roce 2004 k nám dorazila malá střapatá Ronda z finské chovatelské stanice Black Death. Vzhledem k jejím zdravotním problémům jsme se nakonec rozhodli na ní nechovat a proto vznikla ta převelice dlouhá mezera naší nečinnosti.

Naši smečku jsem teď, v listopadu 2015, doplnili o malou černou divošku "Megí" - Irime Megi od Labíčka. Již po několika málo dnech můžeme s celkem velkou jistotou konstatovat, že nám dá ještě asi všem řádně zabrat. Aspoň naše stará dobrá Ronda to takhle nějak okomentovala.